Křepelka japonská

Křepelka pochází, jak už název napovídá z Japonska a v této zemi byla taky šlechtěna. Současně chované křepelky se ve většině znaků neliší od divokého druhu. Podle užitkovosti a účelu chovu křepelky řadíme 1. Křepelka japonská nosná, 2. Křepelka japonská masná.

 

Křepelka japonská nosná byla šlechtěna za účelem dosažení co nejvyšší snášky vajec. Je velice temperamentní, rychle roste a dobře opeřuje. V 6 týdnu stáří je již pohlavně dospělá a zahajuje snášku, která při správném krmení může dosahovat, až 300 ks vajec za rok s hmotností 12 g. Skořápka je krémově hnědě zbarvená, nebo černohnědě skvrnitá. Je velmi malého tělesného rámce, vejčitého tvaru, klenutými zády a krátkým ocasem. Kohoutci jsou oproti slepičkám menšího tělesného rámce.

 

Křepelka japonská masná byla šlechtěna za účelem masné produkce. Na jejím vzniku měly podíl plemena křepelek brojlerového typu a křepelky faraon. V 6 týdnu stáří stejně, jako u křepelek japonských pohlavně dospívá a zahajuje snášku, ale dosahuje pouze 25-30 ks vajec za rok s hmotností 16 g. Zbarvení skořápky je stejné jako u křepelky japonské. Jejich hlavním znakem je dobrá zmasilost, rychlý růst. 

 

Aby jsme u křepelek dosahovali co největší užitkovosti je třeba kromě správné výživy a světla taky mít dostatek tepla. Aby křepelky snesly co nejvíce vajec neměla by teplota v místnosti, kde jsou křepelky ustájené klesnout pod 18°C. Nejvhodnější poměr křepelek k dosažení nejlepší oplozenosti vajec je 1+3. Tento poměr mám osobně odzkoušený. Samozřejmě se dají křepelky chovat i venku ve voliéře, nebo kleci, ale při prudším ochlazení zastaví snášku. 

 

Barevné rázy křepelek divoké, tmavě divoké, plavě šedé divoké, stříbrné, bílé, mahagonové, tuxedo. Já osobně se snažím ve svém chovu ustálit divoký ráz, jelikož již ve 3 týdnu stáří jsem schopen rozeznat pohlaví a mohu vyřadit kohoutky, které nechci dále do chovu. Slepička má kropenaté prsa, zatímco kohoutek je má bez kropenaté kresby lososově hnědé.